Achjo,proč to taky rychle uteklo. strašně se mě bude stýskat po mojich spolužácích.Nechápu že před dvěma rokamajsem si říkala ať z tý školy vypadnu ale teď se mi spíš po ní bude stýskat. prostě 9 let je dlouhá doba a někdy si v tý třídě připadám jako dyby to byla moje rodina. Trávily jsme spolu dlouho let a teď to prostě všechno skončí. Polovinu lidí vůbec třeba už nikdy neuvidim. Dneska se už s náma rozloučila jedna učitelka a mě bylo i tak do breku a přitom jsem si uvědomila že čas loučení se prostě blíží a mě je čím dál víc do breku.I když si říkám že v září se mi stýskat po nich nepude. Ale až nastoupim na střední tak budu koukat po těch nových spolužácích a říkat si kde jsou ti moji spolužáci ze základky. Prostě už tam nebudou. Bude to pro mě hodně velký šok.Takhle dlouho jsme spolu vydrželi. I když nejsme ve třídě moc velký kolektiv.Jenže přes všechny ty opisování písemek,chodění na oběd až po průšvihy,který jsme dělali se mi po nic strašně bude stýskat. A hlavně poslední den školy. Ten bude asi nejhorší. protože jak všechny uvidím najednou,tak se určitě rozbrečím. Budu mít prostě divný pocit v žaludku,že tady prostě končím. Nejlepší by bylo zastavit čas abysme si to tam spolu ještě užily.A teďka do toho ještě nacvičujeme na akademii,tak se aspoň ještě na konec trochu pobavíme. A rozlučák určitě bude. Tam to pořádně zapijeme a bude nám spolu naposledy (s některýma) dobře.
Promiňte sbéénka já jsem se prostě musela se rozepsat a smazat trošku tu bolest. Jak píšu ten článek,tak mám slzy uplně na krajíčku. Aspoň si ještě spolu užijem týden a dva dny. A pak si všichni budeme dělat pápá.
PROSTĚ VÁS MÁM MOC A MOC RÁDA MOJI MILOVANÍ SPOLUŽÁCI.