Aktuality

FOTOREPORT: Léto 2016

8. listopadu 2016 v 21:59 | Petusss
Po opravdu dlouhé době se hlásím v plné síle blogovat. Když jsem minulý týden jela autobusem z univerzity, vzpomněla jsem si na jedno období, na léto. Škoda že neumíme vracet čas jako v pohádkách. Po delší úvaze jsem bohužel zjistila, že žijeme v realitě a tak mi aspoň zbyly z tohoto období momentky z mobilu, které si často ráda prohlížím. A abych Vás dlouho nenapínala tak své momentky (no kvalitně nic moc) sdílím s vámi. Tak jdeme na to.


Moje léto začalo tím, že jsme se s tátou jednoho krásného dne sbalili a jeli na jednu noc do Německa, kde jsme se toulali kolem vytěžených lomů, ze kterých vznikají krásné turistické resorty.



Jako největší šotouš ("nadšenec do vlaků") jsem se málem nechala přejet lokomotivou. Né kecám.


Občas jsem se ztratila v poli. Dál k tomu nemám žádný popisek.


Jo nesmím zapomenout na našeho "divočáka". Babička si pořídila štěňátko z útulku. Doteď nevíme, s čím je zkřížený ale podle děr, co nacházíme na zahradě v zemi máme trochu jasno. :D


Také bylo fajn si najít místečko, kde nikdo nebyl a ponořit se do světa snů a nejlepší bylo, když se ke někdo přidal.


Výlet s rodiči do olomoucký ZOO, kde byl krásný výhled z rozhledny na Svatý Kopeček. Teď nevím, jak se jmenoval ten kostel. Musím ale říct, že Olomouc jsem si hodně zamilovala.


Jedna momentka z festivalu České hrady, kdy jsem si jela poslechnout Xindly a kvůli nim byla blbost si kupovat lupen, tak jsem poslouchala z povzdálí.


Tátovi to zase nestačilo a tak jsme udělali trip do Německa podruhé a aby toho nebylo málo, tak jsem musela šplhat až do oblak. Prdlajs oblaka jsem viděla ještě z velké dálky, ale byla jsem hodně vysoko.


Sledovala jsem i Olympiádu v Riu a vyzkoušela jsem si nějaké disciplíny při příležitosti otevření olympijského parku v Pardubicích. Moc se mi ten nápad líbil a byl to úžasný sportovní den.


Moment, který mám u moře nejradši - dívat se na západ slunce. Bylo mi v té době moc smutno a stýskalo se mi po domovu, kde na mě 10 dní čekala jedna osobnost.


Konečně září a začátek absolutorií. Jak jsme všichni čekali na to až ten titul dostaneme. Všichni ho nedostali a já jsem mezi nimi. Tak nic, nevyšlo to. Ale příští červen (snad) už konečně řeknu předsedo, titul! :D


Probuzení do rána, kdy jsem zjistila, že už to léto končí. Tak zas za rok. Opět se nechám překvapit. A to platí i u každého období. Také to tak máte?

Novinky z denního života a Burger class cooking s blogerkami

30. května 2016 v 20:50 | Petusss
Opět zdravím po delší době. Za celý měsíc se toho u mě událo opravdu mnoho. Něco méně zajímavého a něco více. Od března jsem začala pracovat na mé diplomové práci na téma komunikační kampaň v pozemním hokeji. Musela jsem také vytvořit nový logomanuál pro Svaz pozemního hokeje. Bohužel diplomku jsem nestihla vypracovat včas, protože toho bylo fakt moc, co po nás ve škole chtěli plus ještě další úkoly a zkouškové. Mno, mno, nezvládla jsem svoji práci odevzdat a vypracovat včas. Jdu tedy v září. To se nedá svítít. Také se zkouším dostat na další studium. Dneska jsem byla na přijímačkách na UHK a světe div se, vzali mě do druhého kola, které mám příští týden. Učení mě stejně nemine. :D


Teď přejdu k něčemu více zajímavějšímu. Minulý týden jsem dostala pozvání na Burger cooking class v restauraci Midtown Grill v hotelu Marrionet Prague. Nabídka se mi zdála lákavá, tak jsem pozvání přijala. Měla jsem tu možnost vzít si sebou ještě někoho. Řekla jsem příteli, zda by se mnou nechtěl jít. Akce se konala ve středu 25. června. Nejprve jsme se posadili ke stolu, kde nás přivítali welcome drinkem v podobě brusinkovo-skořicové štávy, která byla vynikající. seznamila jsem se tam s dalšími blogerkami a poznala jsem i food blogerku Káťu z My Cooking Diary.


Po welcome drinku jsme se přesunuli do kuchyně, kde nám šéfkuchař Jan Wiesner připravil tři druhy burgerů. Dva takový nezdravý z hovězího masa a jeden zdravější z kuřecího masa a avokáda. Ten mi chutnal nejmíň, protože já avokádu ještě tolik "nepřičuchla". Vypadal hezky barevně ale já mám radši tu klasiku. Všechny burgery vypadaly a hlavně chutnaly výborně a mohu tuto restauraci sama za sebe doporučit.

Pokud chcete být se mnou v kontaktu, tak jsem si založila před nějakou dobou snapchat, kterému čím dál víc přicházím na chuť. Najdete mě pod nickem petramarhess.

Měli jste někdy burger s avokádem a jaký burger máte nejradši vy?

Jak jsem se dostala na proměnu s blogerkami?

20. dubna 2016 v 22:28 | Petusss
Dnešní článek bude jistě pro někoho hodně zajímavý. Když někde zazní slovo české blogerky všichni nastraží uši. V sobotu 16. dubna se konala ve Slovanském domě v Praze akce De:clone od Toni & Guys. Já tam čirou náhodou měla namířeno, protože jsem si šla vyzvednout svou výhru a to balíček 3 produktů na vlasy. Ještě před tou akcí jsem se domlouvala s kým tam půjdu, přítel se mnou jít nemohl, protože letěl ten den do Londýna, tak jsem poprosila spolužáka, zda by se mnou nešel. Souhlasil. Tak jsme si dali sraz před Palladiem a vyrazili na akci. Akce byla zezačátku docela nudná, nic se tam nedělo. A tak jsme si to tam rychle prošli a ještě mu pak říkám, ať se jdeme podívat do horního patra, že aspoň líp uvidíme. A tam to všechno začalo.


Nahoře jsem zahlédla skupinku blogerek Shopaholic Nikol, Lucku a Nicole z Acupofstyle, Petru z PetraLovelyHair a ještě Míru Čížka. Jo super, konečně jsem měla šanci je na chvilku vidět. Jenomže to jsem ještě předtím netušila, že za pár minut ke mně přijde jeden z pořadatelů akce a neosloví mě s dotazem, zda bych se nechtěla zúčastnit proměny s blogerkami. V hlavě mi skákalo hodně myšlenek, co, kde, já? Tak jsem v rychlosti odpověděla, že se ráda zúčastním. Po vteřině už jsem stála u nich a všichni mě zdravili a ptali se mě na mé jméno. V duchu jsem si říkala bože Petusss kam ses to dostala, co by za to jiný holky dali a prostě trochu jsem se klepala, protože jsem nevěděla do čeho jdu, ale pozitivní naladěnost a milé úsměvy blogerek mě hodně uklidnily. :)


Bylo mi vše vysvětleno, co se vlastně bude dít a proč vybrali právě mě. Inu vybrali mě proto, že jedna slečna, co se měla té proměny zúčastnit a která proměnu poctivě někde vyhrála bohužel onemocněla a neměli žádnou náhradu, a tak jsem asi byla nablízku já. Náhoda. Všem blogerkám se líbily mé velké oči a moje hubená postava. A byly asi rádi, že někoho na proměnu sehnali. :D Prvně se mě ujala slečna, která se mě ptala jaký účes často nosím. Já jí řekla, že nosím spíše rovné vlasy a tak jsme se domluvili, že mně nadeklonuje na rebelku s kudrnatou hřívou na hlavě.



Nejprve všechny holky vystoupily na pódium a řekly něco o té proměně a koho budou proměňovat. Mě mezitím posadili do křesla v zákulisí a deklonovali mě. Byla při tom hodně velká sranda, a já se furt musela smát. Sice mě měli česat a líčit blogerky ale jako "záskok" to dělal jeden makeup artista a slečna mi dělala vlasy. Mezitím se tam objevovala kamera a natačela si mojí proměnu. Nevěděla jsem kam dřív koukat. :D Ale po asi 10 minutách (ani nevím, jak dlouho jsem tam byla :D) jsem byla s proměnou hotová. Tadááá, nová Petusss je tady.



Po tom co mě dolíčili a udělali mi účes. Jsme se přesunuli k místu, kde měl stánek ZOOT a tam na mě čekala Shopaholic Nikol, která mě pomohla vybrat k mému účesu a líčení ten správný outfit. Vybrali jsme černou kabelku, černou dlouhou vestičku, černé tílko, rifle s dírami na kolenou a conversky. Všechny věci mi ZOOT dal k proměně grátis. Z toho mám také obrovskou radost. Outfit věcí uvidíte v dalším článku.



Mno a po celé proměně jsem se všemi blogerkami vystoupila na pódium. Bylo to úžasný tam stát a být součástí této skvělé akce, která už pro mě nudná tak nebyla jak jsem psala na začátku. Jsem fakt strašně moc ráda, že jsem na tuto akci šla, a že jsem měla tu možnost takovou proměnu za svůj život zažít. Všechny holky jsou strašně fajn a celý víkend jsem z toho byla ještě paf a měla to celé ještě v hlavě. Byla to náhoda, že vybrali zrovna mě. Teď na ty náhody docela věřím, protože v týdnu jsem ještě vyhrála se svým návrhem zakázku pro jednu firmu asi z 20ti návrhů a z dvou tříd u nás ve škole. Takže dvě radosti v jednom týdnu, které se mi jen tak nestávají denně. :D Mno ale to jsem odskočila od tématu. Ještě jednou za vše děkuji. ;) Splnil se mi jeden z mých snů. :)

Pokud máte zájem vidět více fotografií tak jděte na facebook akce DE:LONE by Toni&Guy Hair Meet Wardrobe. Sama jsem moc neměla šanci fotit a ani mě nepadlo si vzít svůj foťák. Kdybych to věděla, tak ho jasně že beru.

Byl z Vás někdo také na této akci? Jak se Vám tu líbilo? Zažili jste někdy nějakou proměnu? Určitě mi napište, moc mě vaše komentáře zajímají a potěší. :)

Změna?!

27. února 2016 v 18:28 | Petusss
Ti co tu jsou poprvé žádnou změnu nevidí. Ti co můj blog sledují pravidelně vidí nepatrnou změnu v designu. Ano, rozhodla jsem se po roce změnit design. Chtěla jsem vytvořit něco, co by charakterizovalo mě a můj život. Prvně přejdeme k logu. Ano rozhodla jsem se pro svůj blog vytvořit logo, které je ve fontu P jako Petusss a zároveň sem z něho udělala ptáčka. Vytvářet loga mě poslední dobu neskutečně baví. Pod logo jsem dala jednoduše svoji přezdívku a název blogu - nadpis Petusss, který používám už od začátku s blogem. Pod celým logem je nápis "be free like birds". Tímhle mottem se dlouhou dobu řídím, snažím se být svá a užívat si života jako ptáci, kteří za letu jsou také volní. Do záhlaví jsem zakomponovala moji fotografii z Malediv.


Budu ráda, když mi napíšete, jak se vám nový design líbí či nelíbí.

Jak u nás probíhají Vánoce?!

24. prosince 2015 v 14:58 | Petusss
Celý rok je skoro za námi a začínají Vánoce. Celý rok jsem se na ně těšila ale už se tak nějak netěším na dárky jako když jsem byla malá ale spíš na tu pohodu, pohádky a vánoční výzdobu. Každý rok píšu na štědrý den článek a teď sem se rozhodla vzít to trochu jinak - popíšu naše Vánoce. Ráno se probudím a hned si zapnu v televizi nějakou pohádku. Televize mi hraje skoro celý den. Pak si dám snídani a uvařím si čaj. Oběd vlastně ani nemáme. Celý den se cpu sladkostma tak nikdy nemám moc hlad, jen si dám třeba brambory s kečupem. Rodiče dělají salát a rybí polívku. celý odpoledne lenoším a sleduju pohádky. Kolem paté večer se jen tak decetně namaluju, letos si chci vzít na sebe rifle a červený svetr abych ladila s naším stromečkem, který máme laděný do červené barvy. Večeříme společně s dědou u něj v bytě (bydlíme s ním v jednom rodinném domku), všechno jídlo přesouváme k němu. Po večeři si rozdáme dárky u něj. Letos bohužel budu večeřet jen s mamkou a dědou, táta musí do práce na noční. Mno pak se přesuneme k nám a rozdáme si dárky u nás. Jsem zvědavá, co letos dostanu, zda jsem byla hodná nebo jsem moc zlobila. :D . Ale to až v dalším článku. :) Také se těšíte na to co najdete pod stromečkem za dárky? A mrzí Vás že letos není venku sníh? Mě docela jo a le věřím že se ho snad dočkáme v lednu.





Hektický týden s dobrým koncem

12. listopadu 2015 v 22:40 | Petusss
Na tento podzim nikdy nezapomenu. Fakt do smrti si ho budu pamatovat jako jeden z těch málo povedených. Teď už to doufám bude lepší. Ale teď k věci co se mi vůbec událo.


Pokud jste četli mé články předtím, tak jistě víte, že jsem šla na trhání moudráku. Vytrhnutí nebolelo ale potom se to vše dostávalo k sobě. Říkám si, jó mám od všeho pokoj, nic víc už si neprotrpím. Říjen celkem pohoda. Navíc, den co den jsem se těšila na dovolenou snů - Maledivy! Ano čtete správně. Opravdu tam budu, opravdu uvidím tu krásu. Fakt už jsem se strašně těšila. Na začátku listopadu jsem byla trochu nastydlá, měla jsem rýmu a kašel. Nic strašnýho ale ještě ke všemu mě začal bolet palec. Předtím jsem si stříhala nehty a asi jsem si nějak špatně zastřihla nehet u palce a ten mě začal fialovět, nechutně hnisat a strašně bolet. Přítel byl z toho nešťastný, co když nikam nepojedu. Já jsem tomu furt dávala šanci, že se to zahojí. Došla jsem si s tím k mojí obvodní doktorce, ta mi na to dala nějakou mast s tím že to do pár dní přejde. Jenomže palec hnisal víc a víc. Tak jsem v sobotu zajela s mámou na chirurgii k nám do pardubický nemocnice. Chirurg se na to podíval a říkal, že to není dobré, že možná nikam neodletím, že se to musí celé vyříznout. Ale dal mi ještě jednu šanci. Palec mi namazal nějakou lepší mastí a celé obvázal s tím že v pondělí ráno na kontrolu. Fakt větší nervy jsem přes jeden víkend nezažila. V pondělí jsem šla zase na chirurgii ale vzal mě jeden starší doktor, fakt možná stejně starý jak Karel Gott. Ten se mi na to podíval, vše jsem mu řekla jaký mám problém a že potřebuju odletět k moři. Palec se mastí trochu zmenšil, ale stále hnisal a jemu se to nelíbilo, tak jsem po deseti minutách vylezla pajdavou chůzí z ordinace po dvou injekcích do palce, které bolely jako blázen a ještě s vyřízlým nehtem. Jinak to prý udělat nešlo ale řekl mi dobrou zprávu, že na Maledivy jet můžu. Každý den jsem chodila na převazy a palec se hojil a přestával bolet. Dneska jsem byla na poslední kontrole a už tam zůstal jen strup. Je. Jen si to musím každý den sama dezinfikovat a mazat mastí.

Jsem ráda, že to takhle dopadlo, možná že jsem měla štěstí na doktora, protože mladý doktor tvrdil něco jiného. Ale ten starý doktor byl přímo docent, takže fakt kapacita a tomu jsem hodně věřila co dělá, a co je pro mě dobré. :)
Zítra už letím na Maledivy s přítelem a jeho rodinou. Zatím nevím jak to tam bude s připojením na wifi ale pokud to půjde tak sledujte můj instagram tam se pokusím být trochu aktivní.

Bad day was yesterday!

3. října 2015 v 21:53 | Petusss
Kdy se řekne nejhorší den, tak si každý vybaví nějakou špatnou historku, kterou ten den zažil. Můj včerejší den byl nejhorší v tomto roce, hlavně co se týče bolesti. Před letníma prázdninama jsem byla u zubařky a dělala mi rentgen, protože mě dlouho rentgen nedělala. Když se na ten obrázek mé čelisti podívala, tak se jí nezdála horní ležící osmička (moudrák), která narážela na zdravý zub. Řekla, že moudrák musí prostě pryč.

Byla jsem objednaná na včerejší den, kdy mi moudrák trhali. Vůbec jsem se na ten den netěšila, měla jsem hrozný nervy, že to bude bolet a že budu zbytečně trpět. Celkově mám strach ze zákroků a nemám ráda chození k zubaři. Nikdy předtím (díky bohu!) jsem na žádném zákroku nebyla, nic mě nebylo, nic jsem neměla zlomeného. Byla jsem happy child! (ŤUK ŤUK DO DŘEVA) Můj zubař, ke kterému jsem byla objednaná a který mi mi zub trhal byl na mě moc hodný a i sestrička byla milá. Dokonce mi dala do ruky plyšového pejska, abych mohla něco mačkat (jak malý dítě, hrůza se mnou :D). Trhání bylo docela rychlé a já z toho dělala hroznou bojovku, že to bude tak na hodinu a já byla za dvacet minut hotová, tedy můj zub byl venku. Nejhorší byla asi injekce, ta byla nepříjemná. A pak asi zvuk vrtačky, to bylo zase nepříjemné pro mé uši. Ale už jsem nic necítíla. Svůj moudrák jsem si vzala sebou na památku, protože jako malá jsem si schovávala své dětské a tak jsem si vzala i tenhle. :D Po zákroku jsem ještě hodinu měla dáseň znecitlivělou ale pak to přicházelo k sobě, ale to byla taková hrozná bolest. Venku bylo tak krásně a já ležela opuchlá doma v posteli a ještě jsem měla malinko zýšenou teplotu z toho.

Dnešní den jsem po zákroku druhý den a moje pusa je oteklá, jak kdybych měla v puse tenisák a mluvím jak pětiletý dítě. Už to aspoň míň bolí, což je pro mě velkou úlevou, protože ta bolest byla nesnesitelná. Dostala jsem prášky na otok a antibiotika na zuby. Doktor sice říkal, že mám celý víkend být v klidu a v pondělí můžu normálně do školy, ale jak se s opuchlou pusou můžu ukázat ve škole a na veřejnosti?! Všimni na mě budou koukat jak na exota. :D Už to chci mít všechno tohle za sebou. Pro mě těch 13 dní bude nekonečné období. Pak mě doktor vyndá stehy a bude po všem. Už se na to těším, opravdu!! A pak už dlouhou dobu nechci slyšet, že mám zas jít s dalším moudrákem, takže doufám, že už mi růst křivě v mé puse nebudou. (ŤUK ŤUK DO DŘEVA)



Toť pro dnešní článek vše. Určitě mi napište, jak vy snášíte zubaře a zda jste taky někdy podstoupili trhání. Jsem zvědavá na vaše komentáře. :)

Založila jsem si Facebook!

27. září 2015 v 19:19 | Petusss
Již delší dobu jsem přemýšlela o jedné věci, zda si založit facebookovou stránku pro svůj blog. Vím, že v dnešní době jsou sociální sítě dost důležité hlavně v propagaci. Lidé tráví na facebooku spoustu času a myslím si, že někteří jedinci jsou prostě líný odejít z facebooku a přímo do vyhledávače zadat onu stránku na kterou se chtějí mrknout. Všechno chtějí mít propojené s jedním - s facebookem. Znám spoustu blogů, kteří mají své facebooké stránky. Vkládají na ně své informační příspěvky, že právě teď vyšel nový článek. Myslím, že tohle je to, co jsem dlouhou dobu potřebovala i já pro svůj blog. Dlouho jsem skrývala svou identitu, je na čase se trochu odhalit i jinde. Však taky si to můj blog, vedený od roku 2008, zaslouží. Budu se muset smířit i s kritikou lidí, co mě zná, ale můj blog ne. Ale s tím se dá počítat. Za své články se vůbec nestydím a je mi to jedno, je to můj svět.


Rozjíždím tedy facebook pro svůj blog. Byla bych moc ráda když mi dáte svůj like a tím vám žádný můj další nový článek neuteče. :)

Facebooková stránka blogu

Frisco fashion wishlist + výhra nejlepšího wishlistu za 7. týden

6. srpna 2015 v 14:42 | Petusss
Minulý týden jsem na webu narazila na soutěž, kterou pořádá web jenprozeny.cz společně s alkoholovým nápojem Frisco. Soutěž se nachází na webu frisco.jenprozeny.cz a tak jsem se jí také zúčastnila. Úkolem této soutěže je vytvořit Frisco fashion koláž (wishlist) alespoň z 5ti fotek. Do koláže se musí přidat fotografie přihlášené osoby a jeden z nápojů Frisco, který stáhnete přímo z webu a nebo je spoustu fotek na googlu. Po ukončení soutěže se vyhlásí nejlepší Frisco wishlist a a vítěz vyhraje zásobu Frisco na půl roku a ještě k tomu po boku dvou blogerek se objeví v časopise Cosmopolitan. No stojí to za to se zúčastnit. Tak jsem také svojí koláž vytvořila a přihlásila se.

A abych ještě přípomenula, každý týden se vyhlašuje nejlepší Frisco wishlist týdne, který dostane karton nápoje Frisco a já měla to štěstí a moje koláž byla vybrána jako nejlepší Frisco wishlist 7. týdne, z čehož mám obrovskou radost, protože jsem nikdy nic v životě takhle nevyhrála (když nepočítám školní grafické soutěže) ale snad mě chápete! :D Je to hezký vidět se mezi vítězi a k tomu ještě někde na webu. Ale dost vychloubání! :D Teď přecházím k tomu, jaký wishlist sem tedy vytvořila.


Wishlist jsem vytvořila v tropickém stylu a oblečení jsem spíše volila na plážovou párty, a prostě takovou tu letní pohodu někde u moře. :) I když v reálu nevím, kde bych u moře v cizině sehnala Frisco, ale tak to už je menší detail! :D

Tady je malý náhled přímo ze stránek.


Pokud také rádi něco vytváříte a je vám 18 a víc let, tak se jistě také zúčastněte, je to fakt jednoduché a když už nevyhrajete hlavní výhru, tak aspoň třeba váš wishlist bude nejlepší za týden, což je také fajn. ;)

Jsem zvědavá na vaše komentáře jak se vám můj wishlist líbí a také bych od vás chtěla slyšet zda jste se také v nějaké soutěže zúčastnily a měli jste štěstí ve výhře. Nebo jste naopak nikdy nic nevyhráli jako asi já dlouhá léta předtím?

Plány na letní prázdniny

2. července 2015 v 13:44 | Petusss

Konečně to, na co jsme všichni čekali. Ano, začínají letní prázdniny! Mohu říct, že i já jsem letos zvládla udělat všechny zápočty ve zkouškovém období což se mi oproti minulému roku nepodařilo. Jsem za to neskutečně moc ráda.
O prázdninách chci převážně odpočívat a užívat si mých předposledních prázdnin na vyšší škole. Teď v pátek odlétám do Itálie do Kalábrie, kde se budu týden smažit na pláži se svým přítelem, jeho rodinou a ještě s námi letos letí naše spolužačka, co už s námi na VOŠku nechodí. Potom mám s tátou naplánované nějaké výlety po Německu. Také určitě zavítám k příteli na chalupu a převážně tak uprostřed srpna jedu s rodiči do Černé Hory.
Jako správná turistka a blogerka budu všechny své výlety fotit a snad natáčet i nějaké videa a uploadovat na youtube.
A těšit se můžete na další mé články, které pro vás připravuji.

Mějte se hezky a užívejte si léto!
Určitě se mi ozvěte, jak vy budete trávit prázdniny. :)



Dvacáté druhé narozeniny!

26. dubna 2015 v 14:16 | Petusss
Cituji: "Dvacátého páteho dubna roku devátenácetdevadesát tři v deset hodin a třicet pět minut se mamince narodila malá Petruška, která na svět vykoukla svýma velkýma hnědýma očima a tím začal pro tuhle malou holčičku nový život. Nyní je téhle holčičce 22 roků, má přítele, rodinu která ji miluje a má jí ráda. Tímto světem se prodírá křížem krážem, k úspěšnému životu a doufám že bude jednou tou nejšťastnější na celém světě."


Nyní už bez citace. Včera ráno jsem se probudila, hned ke mně přiletěla Fifinka a začala mi chodit po peřinách a dávat mi pusinku. Mamka mě roztáhla žaluzie. Bylo kolem sedmé hodiny ranní. A já měla hodinu na přípravu abych se zkulturnila. Jela jsem s rodičema na výlet do Německa. Už ráno bylo krásně slunečno. Nemám ráda, když na mé narozeniny prší a je ošklivo. Vyjeli jsme tedy autem směr Německo. Nejprve mamka chtěla, abychom jeli do města Chemnitz, do jednoho obchodního domu (Kaufpark). Tam mají různé značky jako Tom Taylor, Pepe jeans, Madonna, Springfield. Původně jsem tam vůbec nechtěla jet, protože jsem chtěla do Drážďan do Primarku, ale byla jsem tam s nákupy docela úspěšná. Nakoupila jsem si tam dva svetříky na jaro, z kterých mám ohromnou radost. Po nákupech jsme si prošli po promenádě město a jeli jsme zpátky směr Drážďany. Nakonec jsme se dohodli, že do Primarku si zajdu příště. Byli jsme už docela uchozený a už bylo pozdě. Jezdíme do Německa pořád, tak tam nejsme naposledy. :) Táta mi ještě udělal jednu radost. Projeli jsme se autem centrem Drážďan. Moc ráda cestuju autem a koukám jen tak z okna. Při jízdě ráda přemýšlím o věcech a prostě se "vypnu" z reality do snu. Někdy v budoucnu bych si ráda chtěla udělat řidičák a jezdit si někam sama. Sice už nebudu při jízdě tolik snít ale nebudu už závislá na autobusech. I když v Praze radši využívám metro, ale v menším městě jako u nás, to nejde, být bez řidičáku. Někdy kolem osmé hodiny večer jsme byli na hranicích zpět v Česku a jeli jsme zase po dálnici domů. Večer jsme ještě pustili Fifinku, aby se potvůrka prolétla a šli jsme spát.

Od přítelovi rodinky jsem dostala, dva krémy od Biodermy, které jsem si moc přála, potom čokoládové "pralinky" a kytičku, kterou mám v bytě v Praze. Od mamky mám dva světříky z Nemecka a ještě bundičku z Primarku (kde jsme byli před 14 dny a rychleto tam proběhli), kterou jsem si už také od ní nechala koupit k narozeninám. Další překvápko budu mít ještě v pondělí. Tak jsem zvědavá, co to bude.

Svetřík - Only

Cardigan - Hailys

Budička - Primark

Krémy Biuoderma Sébium Pore Refiner a Sébium Hydra

Děkuju všem za krásné dárky.
A co vy, jaká byla vaše sobota a jak vy trávíte váš narozeninový den?



Nová láska!

18. dubna 2015 v 12:11 | Petusss
Jsem opět šťastná. Ne, nemám nového přítele, ale mám nového mazlíčka - papouška senegalského. Někdy v tomto období před 2 roky nám umřela 13-ti letá andulka Pepíček. Dlouhé dva roky jsme byli bez mazlíčka. Někdy koncem února, jsem objevila na facebooku jeden inzerát, že jedna paní nabízí ručně dokrmené papoušky senegalské. No hned jsem té paní napsala, dá se říct, že za zády mých rodičů, jestli má nějakého mazlíčka volného. Když mi odepsala, že má, byla jsem strašně ráda. No musela jsem to hned zavolat mamce. Ta s tím nejřív nesouhlasila, protože jsme neměli koupenou klec a neměli žádné vybavení. Navíc v té době jsem ještě odlétala do Karibiku (o tom bude jiný článek). Bylo to vše strašně narychlo. A zas bylo vhodné, si ho vzít co nejdřív domů, protože pak už by bylo ochočování u nových majitelů těžší. Mamka se s tátou nakonec dohodli, že si jednoho koupíme. No, já odletěla do Karibiku a rodiče měli týden na to, aby sehnali klec. Měla jsem docela strach, že všeho nechají a že koupi papouška odmítneme. Po mém návratu z Karibiku jsem byla docela překvapená, doma stála nová velká klec. Pak jsme hned ten víkend, co jsem přijela domů, si pro papouška jeli. Paní bydlí v Brně tak jsme si 14. března udělali výlet do Brna.

V Brně jsme její bydliště našli hned. Paní nás pozvala k ní domů, kde přímo v jejím obýváku měla miminka žaků, potom dvě malé ary ještě v inkubátoru a pak dva papoušky senegalské. Původně jsme si jeli pro samečka, ale sameček měl špatnou nožičku už od narození. Druhý senegálec byla dost živá a čiperná samička. Hned jsme poznali, že musí být naše. Tak jsme paní předali peníze, dali, už našeho nového mazlíčka, do klece po naší andulce, rozloučili jsme se a nás ještě čekala dvouhodinová cesta domů.

Po cestě domů nás hrozně zlobila, vůbec se jí v kleci nelíbilo a chtěla za každou cenu ven. Měla jsem jí vedle sebe v zádu v autě a uklidňovala jí. Po hodině byla klidnější ale bylo vidět, že na ní ta cesta byla už dlouhá. Vše nakonec dobře dopadlo. Přijeli jsme domů a hned jí dali do své nové klece, kde bude pobývat celý svůj život. Zezačátku tam jen deset minut seděla a koukala. Pak se jí tam nelíbilo a chodila po dně klece sem a tam. Paní nám ještě v Brně řekla, že jí máme nechat po příjezdu den v kleci. Hmmm, a ta naše už hodinu co byla u nás doma, seděla u mamky na rameni a byla víc spokojenější než v kleci. :D

Co bylo nejhorší pro nás? Vymyslet jméno. Ano, my totiž měli vymyšlené jméno pro samečka ale pro samičku opravdu né. Co u nás zaznělo jmen jako Rozárka, Amálka, Miška, Majda no mohla bych pokračovat. Jediný kdo byl proti byl táta, ten chtěl aby se jmenovala Fifinka. Už dříve totiž naší andulce Pepíčkovi říkal přezdívkou Fífa. Mě se to moc nezamlouvalo jí říkat Fifinko. Ale pak jí začala říkat Fifinko i moje mamka a s tím už jsem nemohla nic dělat. Nakonec jsem si na její jméno zvykla. Všichni jí doma říkáme buď Fifinko a nebo Fifi. Áno jak jedna z postav ze Čtyřlístku.
Už jí máme doma měsíc. Narodila se 10. ledna a 10. dubna oslavila 3 měsíce. Máme doma tedy ještě miminko. Za tu dobu si nás všechny moc oblíbila, ráda se mnou sedá v pokoji na mém křesle. Miluje piškoty, mrkvičku, kukuřici, jablíčko. Dokonce se mnou o víkendu leží v posteli na polštáři. Mamce stačila přehryznout řetízek. Doma každý den o víkendu vstáváme v 8 hodin protože křičí, že chce ven. Nosíme starý oblečení, protože jsme všichni od hovínek a je vždy dobré mít po ruce ubrousek (majitelé papoušků určitě znají) :D Nó, sranda s ní je veliká. Občas dokáže kousnout a začíná dost dobře prozkoumávat náš dům. O tom bude další článek. :)



Určitě mi napište, jak se Vám článek líbil.
Přejeme Vám s Fifi krásný víkend.

Můj let na St. Maarten a cestování v letadle

3. března 2015 v 19:47 | Petusss
Je 2. března a já dnes trávím svůj čas sezením v letadle Air France, kterým letím z Paříže na menší ostrov St. Maarten do Karibského moře. Všichni asi neví, kde to je, ale letím prostě za teplem. Už mám za sebou 6 hodin letu a ještě mi tak 3 hodiny zbývají. Je to dlouhý let, ale já jsem na dlouhé lety už po pár cestách za teplem zvyklá. Sedím vedle okna a koukám se na Atlantický oceán. Vedle mě sedí přítel a za námi jeho rodiče plus další členové této cesty. Už se těším, až tam budu. Poslouchat věčně uřvané děti a nepřizpůsobivé pasažéry, který si své sedadlo sklopí a člověk nemá už vůbec žádný prostor před sebou. Za tohle fakt vraždit. A největším zlem pro mě jsou asi klimatizace, které občas dost chladí až je mi z toho zima. Vždy si do letadla balím nějaké teplejší věci, protože, jak můj táta říká, jsem zmrzlá. :D Jídlo v letadle je dobré. Teda je to spíš s jakou společností letíte. Nejlepší služby mají asi Emirates (vlastní zkušenost). Už se celkově těším, až se vykoupu v moři a navštívím další zajímavý místa na ostrově a hlavně si užít teplíčka. A to se kvůli tomu přece vyplatí trávit v letadle tak dlouhý čas, nemyslíte.

A co Vy jak trávíte svůj čas v letadle, pokud jste někam někdy letěli?
A jaká je Vaše vysněná destinace, do které se chcete podívat.

NOVÝ ROKU 2015, PŘEKVAP MĚ!

4. ledna 2015 v 13:32 | Petusss
Máme tu rok 2015. Když bych zrekapitulovala rok 2014 tak bych to vypisovala do noci. Pro mě byl rok 2014 plný zážitků, dobrodružtví a zklamání. V lednu 2014 jsem měla první zkouškový, který jsem zvládla jako vždy se stresem. Únor byl ve znamení dovolený v Karibiku, kterou jsem si i přes nějaký neshody moc užila. Všechny dovolenky byly samozřejmě s mým přítelem a jeho rodinou. Březen si ani pořádně nevybavuji co se dělo. V dubnu přesněji na mé 21. narozeniny jsem byla v Londýně. V květnu jsem si užila suprový tři dny blbnutí s mojí spolužačkou a dalšímu spolužáky a s přítelem na reklamě polygraf v Letňanech, kde jsme měli se školou brigádu. Byly to suprový tři dny na který nezapomenu. Červen jako vždy byl opět stresový díky dalšímu zkouškovému. To jsem zvládla celé až na jednu zkoušku z masmédií (náhradní termín až teď v lednu). Červenec byl ve znamení suprových zážitků na Mallorce. Srpen opět další tentokrát čtrnáctidenní dovolená u moře v Černý Hoře a Chorvatsku. V září nástup do druháku a další suprový týden se spolužáky na anglickým kurzu. Poté přišla doba kdy jsem byla docela zklamaná. Spolužačka, se kterou jsem se ve škole asi nejvíc bavila přestala chodit do školy. Měla jsem potom divné období, kdy mi chyběla nějaká kamrádka, se kterou bych mohla blbnout a furt se smát. To mi chybí občas doteď. Ale listopad toto divné období změnil. Letěla jsem na Mauricius, kde mi bylo krásně a kde jsem ztrávila úžasný týden. V prosinci jsem se už těšila na Vánoce a na pohádky v televizi. Po Vánocích jsem byla, va Slovensku v Tatrách a vrátila se až na Nový rok.


Chtěla bych rok 2015 zažít úplně stejně jako rok 2014. Jediným mým přáním v tomto roce je, abychom si už konečně pořídily nějakého papouška, protože je to jediný, co mi v mém životě schází od smrti mého milovaného anduláčka Pepíčka. Potom bych chtěla více sportovat, jezdit častěji na kole a teď v zimě na lyžích. Potom bych si chtěla najít nějaký výtvarný kroužek, protože malba a kresba mi fakt dost chybí a nějaký kroužek také. A v týdnu doma na to není čas a a ni mě to nějak co jsem u přítele nebaví. Ale doufám že se mi z toho něco splní a doufám že rok 2015 bude rokem na který zas budu vzpomínat.


A co vy očekáváte od roku 2015? Co vy byste chtěli změnit, či zažít něco nového?

VESELÉ VÁNOCE!

24. prosince 2014 v 12:50 | Petusss
Dnes ráno, jsem se probudila a řekla jsem si nojo, dyk oni jsou vlastně ty Vánoce už dneska. Co jsem se otočila za sebe a koukla do okna, tak jsem uviděla slunce, říkám si, jsou vlastně vůbec ty Vánoce? Nebo je to spíš nějakej apríl? No, kalendář asi nelže a duben teď vážně ještě nechci. Už od rána mám puštěnou televizi a koukám na pohádky. To je asi jediný, na co se vždy každý Vánoce těším. Letos jsou zas Vánoce bez sněhové nadílky ale na to jsem si už celkem zvykla. S někým jsem se letos bavila, že já jako dítě vždy pamatovala sníh už před Vánocema, a prostě bývala úplně jiná zima. No přírodě holt neporučíme.

Letos máme živý stromeček - teda spíš takový koště. Ale já mám z něj radost, protože je živý a vždy jsme měli umělý. Fotku žádnou nemám, ale v pokoji jsem si udělala z větvičky mini stromeček, který jsem dala do sklenice a celé jsem to vložila do květináče z ikey. Ozdobila jsem ho ozdobičkama a červenýma světýlkama z ikey. A také jsem využila lucerničku, kterou mám také z ikey. Toť má Vánoční výzdoba v mém pokoji.


Přeju Vám všem Veselé a klidné Vánoce a ničím nerušené Vánoční svátky. Ať najdete večer pod stromečkem to, co jste si přáli.

A jak se na Vánoce těšíte Vy?

Vydařený týden a odlet směr tropický ráj

13. listopadu 2014 v 21:57 | Petusss
Čím bych začala. Za tento týden se toho událo až až. Chodila jsem jako každý týden normálně do školy. Můj přítel (jmenuje se Míra) byl nemocný a tak jsem musela jezdit do školy sama. Sice jsem tam byla nerada sama, jelikož si tak nějak od druháku s nikým kromě pár lidí moc nerozumím. No, ale to je asi nezajímavá informace. V předmětu Navrhování jsme za úkol dostali vymyslet letáček, tedy spíš takové školní noviny, kde jsou informace o oborech naší školy. Naše škola bude mít výstavní stánek na Schole Pragensis. Já jako odmaturovaná grafička mě vyrábění letáčků moc baví. A tak jsem se do toho pustila naplno. Jako když nám náš učitel řekl, jaký to bude mít formát, vůbec jsem nevěděla jak jít dál a co tam vůbec dát. Měli jsme na to asi 14 dní, ale však to znáte, hodinu čumíte všude možně na sociálních sítích a nebo různě surfujete na webu a pak vám na to zbyde málo času :D (no prostě celá já). Tak jsem to prostě nějak zplácala dohromady a odevzdala učiteli, který ty všechny naše návrhy odnesl paní ředitelce. Tuhle středu jsem na tom taky nebyla moc zdravotně nejlépe, a tak jsem zůstala s Mírou u něj doma. V tom mi zazvonil telefon a z telefonu se ozval můj učitel, že se jim můj letáček líbil ze všech návrhů nejvíce a že půjde do tisku. Jsem strašně moc ráda a je to pro mě neskutečná pocta a zas další krok v mé grafické kariéře. Takže jsem rychle vystřelila na metro a jela do školy, kde jsem s poslední úpravou strávila skoro celé odpoledne. Také jsem to všechno musela dát do tiskového PDF formátu. Ve škole jsem si pak vytiskla ještě náhled na obyčejný papír a složila tak jak by to mělo vypadat. A nějaký přivýdělek za to také prý dostanu, což je moc fajn, protože každá finance se hodí.

.........
Finální verze školního časopisu a článek v časopisu Cosmopolitan

No a pamatujete si předchozí článek, kdy jsem psala, že se moc těším na 16. listopad? A víte vůbec proč? Protože ten den den odlítám s Mírou, jeho rodinou a jejich známými z Prahy nejprve do Dubaje jako mezipřistání, kde strávíme na letišti pár hodin a dále pak bude následovat další šesti-hodinový let na ostrov Mauricius. Prostě bomba, už se moc těším. Plánuju hodně toho tam nafotit, protože se tam asi nikdy už nepodívám. Také plánuji i natáčet video, tak potom sledujte mů youtube kanál. Ale nebojte včas vám řeknu. Mějte se báječně.

Připomínám, pokud chcete být stále se mnou v kontaktu,
tak mne sledujte na mém istagramu.
Najdete mě pod nickem: PetraMarhess.

Všude kam se podíváš, tak jsou samí ptáci

7. listopadu 2014 v 19:42 | Petusss
Opět je pátek večer. Sedím u svého notebooku, poslouchám písničky. V mým playlistu teď hodně jedou osmdesátky, nyní poslouchám Modern Talking, řečeno si furt pouštím jednu samou písničku dokola. Jistě to znáte. :D Při hudbě mám více kreativní nálády a líp se mi při nich přemýšlí a vymýšlí nové nápady. Vlastně i když se učím, tak mám v uších sluchátka. Dřív mě to vadilo. Teď jak jezdím hodinku vlakem do Prahy, tak vlastně nic jinýho nedělám než mám v učích ty moje sluchátka, který napůl fungují a napůl né :D (asi bych měla šetřit na nový) :D. Asi napíšu Ježíškovi. Když už jsem nakousla Vánoce, je to strašný, že na začátku listopadu už jsou skoro všude výzdoby a v obchodech prodávají vánoční dekoraci. Mno, ale už jsem si musela nějakou výzdobu koupit, protože toho krásnýho ptáčka co mají v Nanu nana jsem tam nemohla nechat. Tak jsem překecala přítele ať mi ho koupí. :) Už mi zdobí naší společnou ložnici a vedle něho mám nové stolní zrcadlo z ikey a nějaké svoje náhrdelníky. Jsem šťastný člověk. Jeden malej ptáček mi udělá hned radost.

.......

Vlastně mám více nových věcí, s motivem ptáčků. Před takovými 4 dny jsem byla s rodiči ve Sconto nábytku a tenhleten polštářek jsem tam objevila čirou náhodou, strašně jsem si ho zamilovala. Díky bože že tam s námi byla i babička která mi ho koupila. Cena byla úžasná do dvou stovek. Byla jsem jak malý dítě, které si odnáší hračku. :D Už ho mám u svých dalších polštářků na své posteli. A dávám tam vždy k nim i malou plyšovou andulku, kterou jsem dostala od přítele k ročnímu výročí i s květem červené růže. Připomíná mi Pepíčka a na dálku ten plyšák vypadá jak živá andulka.
Také mám i nový tác s ptáčkama. Už mě vadilo, když jsem víckrát odnášela sklenice a hrnky z mého pokoje, které se vždy nějak hromadí. :D Vyřešila jsem to tácem a nad tímto tácem jsem uvažovala už dlouhou dobu. Když jsem byla s rodiči v ikee, tak mi ho koupily. Jak jsem řekla, vše, kde je ptáček, tak mi to udělá radost. :) Pro dnešek by to myslím stačilo. Jsem ráda za každou novou věc. A těším se až bude 16. listopadu. To co se ten den bude dít vám napíšu v jiném článku.



Připomínám, pokud chcete být stále se mnou v kontaktu,
tak mne sledujte na mém istagramu.
Najdete mě pod nickem: PetraMarhess.

Návrat na blog

22. října 2014 v 20:39 | Petusss
Tramtadadááá!! Někam to napište, Petusss se vrací. A opět s náladou to tu rozjet ve velkém a hlavně s tou chutí psát články.
Vím, na blog jsem totálně kašlala. Neměla jsem vůbec na blog náladu. Mojí neaktivitou jsem si dost snížila návštěvnost. No tak se budu snažit to napravit a budu psát články. Udělám nový design, protože tento design co tu je, mi k mému blogu a hlavně ke mně moc nepasuje. No nechte se překvapit.

Poslední článek v dubnu a od té doby nic
Naposledy jsem tu byla někdy v dubnu. No měla sem pár měsíců před zkouškovým tak jsem to nějak musela dokončit. Zkouškový naprosto v pohodě akorát jsem nevzládla zkoušku z massmédií. Ta učitelka je prostě nenormální, nedala zápočty díky tomu, že už nebyl volnej termín a poslední opravný test jsme psali v poslední termín, tudíž nám ho nestihla opravit. Náhradní termín na opravku ještě nebyl vyhlášen. Tak snad to nějak dám.
Letní prázdniny jsem prožila 3 týdny u moře. V červenci s přítelem Mallorka, v srpnu 9 dní v Černé hoře s přítelem a mojí rodinou a pak jsme byli ve zbytku prázdnin v Chorvatsku v Dubrovníku. Potom jsem, měla pár dní ještě prázdniny a hned nástup do druháku.

Druhák totální zklamání
Pak začalo září, nový školní rok. Opět jsem po dvou měsících viděla spolužáky, Po týdnu školy jsme jeli do jihočeského Štědronína na anglický kurz, byli tam i nový prváci, ti to měli jako seznamovací kurz. Na kurzu jsme měli lekoktorky, který mluvili jen anglicky, takže byla celkem prdel. Na konci kurzu jsme hráli pohádku o Sněhurce v anglickým jazyce a vtipně podanou. Poslední den jsme se dozvěděli po týdnu naše rozvrhy a to mě totálně zkazilo celý kurz a vlastně celý druhák. Sice mám úplně stejný rozvrh jako má přítel, ale není se mnou moje spolužačka s kterou se ve škole asi nejvíc bavím a prostě mi přirostla k srdci a je s ní zábava. Hodiny s ní utíkaly. Teď už spolu vůbec nejsme. Přestala do školy chodit a kašle na školu, protože jí to tam samotnou beze mě nebaví. Mno tak jsem celý týden s přítelem od rána do rána. :D Má to své pro i proti. Myslela jsem si že si budeme lést na nervy. Je to zajímavé, na nervy si nelezeme. Sice jsem občas ráda, že vypadnu domů ale to mi vydrží vždy tak den a pak už bych zas s ním byla. Mám ho moc ráda.

No a tak to jde nějak dále. Papouška pořád ještě nemáme a pořád čekáme až najdeme nějaký inzerát.
Brzy se ozvu s dalším článkem.
byeeee!

The cat came back - krátký animační film

10. dubna 2014 v 17:44 | Petusss
Musím se Vám pochlubit s jedním krátkým filmem, který se jsme si pouštěli ve škole s panem učitelem na výtvarnou přípravu. Vymýšlíme návrh na náš krátký animovaný příběh na téma Cesta za vytýčeným cílem. Zatím mám jen hrubé náčrtky, takže prostě nic moc zatím. Snad ve druháku bysme ho měli začít překreslovat v počítači a poté ho budeme v animačním programu "dávat dokupy". Pan učitel nám právě dnes pouštěl nějaký animáky a tento se mi asi líbil nejvíce.
Už podle anglického názvu - The cat came back jistě pochopíte, oč se jedná. Dobrá je i ta hudba k tomu a muselo to být asi náročný na přípravu.

Návrat z Karibiku

11. března 2014 v 21:35 | Petusss
Každý den teď přemýšlím nad tím, jak si budu užívat letní prázdniny se svým klukem, budeme chodit po venku na procházky a konečně už nebudu trávit prázdniny s dědou u nás na zahradě posloucháním rádia Blaník. Ale to jsem odbočila od tématu. Ještě mě čekají ve škole zkoušky. Vlastně já už sem zažila to pořádný léto nošením plavek, koupáním se v moři a nošení kraťas a tílek aniž by mě nebyla zima. Jsem ráda za toto období, když je teď teplo, sice zimní bundu ještě nosím ale už se pod ní tolik nenabaluju a už nenosím tlustou šálu. I když o víkendu se to má zas zkazit. Na konci února jsem odletěla na deset dní dlouhej trip po Miami, kde jsme byli 3 dny a pak jsme odtamtud z místního letiště přelětěli na St. Maarten do karibiku. Bylo to taaaak úžasný, to nádherný teploučký moře, prázdné písečné pláže, kde opravdu skoro nikdo nebyl, velký vlny a hlavně teploučko a ještě s mým klukem, jeho rodinou a mým tátou plus ještě dvěma rodinami. Fakt jsme si tam v moři zablbli jak malý děti. :D Holt každý se jednou vrací do děstských let a my oba jsme ještě vzhledově takový děti. :) Fakt na to ráda vzpomínám. Když jsme přiletěli sem do česka, byla nám tu celkem zima. :D
Moc se těším až v česku nastane to pravý jaro a až vše vykvete. Miluju jaro a těším se na 1. květen. :) A vlastně se taky těším na další výlety s mým klukem. :)
Dneska je den, kdy jsme už 5 měsíců spolu. Moc to všechno letí a tyto měsíce jsou mé nekrásnější co jsem zažila. Vlastně, mě to ani nepříjde, že jsme spolu už tak dlouho. :) Mám ho moc ráda. :)

Tady jedna fotografie na pláži na ostrově St. Barthelemy. Ta pláž byla fakt nejkrásnější co jsem kdy viděla.
Ostatní foto bude v dalším článku. Jsem už líná sem něco dávat. :D

Užívejte si všichni krásné slunečné dny.
Bye bye!
 
 

Reklama