Vůbec nevím čím začít. Pořád se mi chce břečet. Už skoro měsíce jsi byl nemocný, pořád jsi seděl v rohu klece na bidýlku a spinkal. Uplně ti věřím, že tě něco dlouho trápilo. Pořád jsi měl chuť jíst a přímo přežírat se. Už roky jsme tušily, že tu jednou nebudeš. Bohužel se to teď stalo. :´(
Už ve středu večer se jeho zdravotní stav zhoršoval. Pořád chtěl jít ven z klece a pokaždý, když jsem ho pustila na stul, skočil jsi na na můj penál, a zahříval se pod mojí lampou. Dokonce se nechal i hladit, to předtím vůbec nesnášel. Už mamka mi večer říkala, že to s ním vypadá zle. Ani se nedokázal pořádně udržet na nožičkách. Tak jsme ho dali znova do klece, kde se nedokázal udržet na bidýlku tak seděl na zemi. na zemi se strašně motal a pořád někde pobíhal. Když jsme mu nakonec v místnosti zhasli a my s mamkou šli spát, tak jsme pořád slyšely, jak tam pobíhá, šla jsem se na něj mrknout a aby tam tolik nebláznil. mamka ho dala na kmítko a tam chviličku spinkal a byl zticha. Já jsem samozřejmě nemohla vůbec v noci spát, protože jsem tušila že je to s ním špatný a už tu noc jsem trochu břečela. Po hodině mého nespaní jsem slyšela poslední ránu která se ozvala z klece jako kdyby spadnul. Potom jsem tedy usnula. Ráno když přijel taťka z práce tak najednou začal strašně brečet. Mě to samozřejmě také probudilo, potom se zvedla mamka a taky začala brečet, potom mi otevřela dveře pokoje a sdělila mi smutnou zprávu, že Pepíček umřel. Vůbec jsem nevěla co říkat. Nakonec mi potom došlo, že ta rána, kterou jsem slyšela byl Pepíček. Umřel asi ve spánku a seknul sebou na zem.
Vůbec jsem ten nedokázala na něho myslet. Když si vzpomenu jak mi večer seděl u mě v pokoji a teď už tu prostě není :´(. Včera večer jsme se s ním rozloučili a udělali mu hrobeček u nás na zahradě. Předtím jsme mu všichni dali poslední pusinku. Měli jsme ho s rodičema všichni moc rádi. Byl to náš kamarád. Vyrůstal tu se mnou už 13 let a koupili jsme si ho dkyž jsem já byla v 1. třídě. Přežil tu se mnou celou základku a i celou střední. Bohužel mých 20 narozenin se nedožil.
taťka mu včera dopoledne vyčistil klec a jako na památku mu tam dal i jídlo jako že tu s námi pořád je. Do jeho dvířek od klece postavil fotku aby jsme si tu nepřipadali sami jakože tu na nás pořád kouká.
Pořád mám takový pocit, že tu s námi žije. Dneska když jsem přišla ze školy tak jsem se šla zase na něj podívat ale už tam bohužel není. Už se na něj nikdy koukat nebudu až příjdu ze školy. Tohle všechno prostě zkončilo. Nikdo tu necinká zvonečkem a nidko tu nekřičí. Je tu hrozný smutno bez něj. Ještě teď mi je pořád do breku a při psaní tohoto článku břečím. Prostě to nejde.
Vím, že časem mi to přejde. Mám na Pepču krásný vzpomínky, který mi nikdo nevezme.
ty můj malý zelený kamaráde, měla jsem tě vždy strašně moc ráda a nidky na tebe nezapomenu. Budeme na tebe vzpomínat v dobru. Jistě si teď lítáš v ptačím nebíčku a máš se dobře.
Mám tě moc ráda ....
S láskou Tvoje milovaná Petruška ♥

Už ve středu večer se jeho zdravotní stav zhoršoval. Pořád chtěl jít ven z klece a pokaždý, když jsem ho pustila na stul, skočil jsi na na můj penál, a zahříval se pod mojí lampou. Dokonce se nechal i hladit, to předtím vůbec nesnášel. Už mamka mi večer říkala, že to s ním vypadá zle. Ani se nedokázal pořádně udržet na nožičkách. Tak jsme ho dali znova do klece, kde se nedokázal udržet na bidýlku tak seděl na zemi. na zemi se strašně motal a pořád někde pobíhal. Když jsme mu nakonec v místnosti zhasli a my s mamkou šli spát, tak jsme pořád slyšely, jak tam pobíhá, šla jsem se na něj mrknout a aby tam tolik nebláznil. mamka ho dala na kmítko a tam chviličku spinkal a byl zticha. Já jsem samozřejmě nemohla vůbec v noci spát, protože jsem tušila že je to s ním špatný a už tu noc jsem trochu břečela. Po hodině mého nespaní jsem slyšela poslední ránu která se ozvala z klece jako kdyby spadnul. Potom jsem tedy usnula. Ráno když přijel taťka z práce tak najednou začal strašně brečet. Mě to samozřejmě také probudilo, potom se zvedla mamka a taky začala brečet, potom mi otevřela dveře pokoje a sdělila mi smutnou zprávu, že Pepíček umřel. Vůbec jsem nevěla co říkat. Nakonec mi potom došlo, že ta rána, kterou jsem slyšela byl Pepíček. Umřel asi ve spánku a seknul sebou na zem.
Vůbec jsem ten nedokázala na něho myslet. Když si vzpomenu jak mi večer seděl u mě v pokoji a teď už tu prostě není :´(. Včera večer jsme se s ním rozloučili a udělali mu hrobeček u nás na zahradě. Předtím jsme mu všichni dali poslední pusinku. Měli jsme ho s rodičema všichni moc rádi. Byl to náš kamarád. Vyrůstal tu se mnou už 13 let a koupili jsme si ho dkyž jsem já byla v 1. třídě. Přežil tu se mnou celou základku a i celou střední. Bohužel mých 20 narozenin se nedožil.
taťka mu včera dopoledne vyčistil klec a jako na památku mu tam dal i jídlo jako že tu s námi pořád je. Do jeho dvířek od klece postavil fotku aby jsme si tu nepřipadali sami jakože tu na nás pořád kouká.
Pořád mám takový pocit, že tu s námi žije. Dneska když jsem přišla ze školy tak jsem se šla zase na něj podívat ale už tam bohužel není. Už se na něj nikdy koukat nebudu až příjdu ze školy. Tohle všechno prostě zkončilo. Nikdo tu necinká zvonečkem a nidko tu nekřičí. Je tu hrozný smutno bez něj. Ještě teď mi je pořád do breku a při psaní tohoto článku břečím. Prostě to nejde.
Vím, že časem mi to přejde. Mám na Pepču krásný vzpomínky, který mi nikdo nevezme.
ty můj malý zelený kamaráde, měla jsem tě vždy strašně moc ráda a nidky na tebe nezapomenu. Budeme na tebe vzpomínat v dobru. Jistě si teď lítáš v ptačím nebíčku a máš se dobře.
Mám tě moc ráda ....
S láskou Tvoje milovaná Petruška ♥

A tímto článkem uzavírám Pepíčkův deník.



strašně ti moc za něj děkuju, je moc nádherný. I Pepččovi se moc hrozně líbilo když jsme mu ho ukázala. fakt si tě moc vážíme. Děkujeme ti za všechno :-*

